logo svetle modre

 

 

XII. ročník  2020/2021

Tip na výlet

Ostrava: Vyhlídková věž Nové radnice, Důl Michal, ZOO

ostravaZačal nový školní rok a s ním také další výlety turistického kroužku. V sobotu 3. října 2020 jsme se vypravili vlakem na celkem časově nenáročnou cestu do Ostravy. Počasí nám přálo, na říjen celkem vysokou teplotu ochlazoval silný vítr, který nám překazil jednu část našeho výletu. Začal nový školní rok a s ním také další výlety turistického kroužku. V sobotu 3. října 2020 jsme se vypravili vlakem na celkem časově nenáročnou cestu do Ostravy. Počasí nám přálo, na říjen celkem vysokou teplotu ochlazoval silný vítr, který nám překazil jednu část našeho výletu.      

Z nádraží vedla naše cesta k Nové radnici, kde jsme si vyjeli rychlovýtahem 8 pater a překonali jsme tak více než padesát metrů na vyhlídkovou terasu. Výhled byl krásný, byla možnost využít zdarma dalekohledy a trochu prozkoumat okolí Ostravy. Z radniční věže je skvělý výhled na celou Ostravu, na pohoří Beskyd a do Polska. Za pěkného počasí jsou vidět i Jeseníky. Donedávna byla vyhlídková terasa Nové radnice nejvyšším bodem, na který se dalo v Ostravě dostat. Od května 2015 je ještě výše vyhlídková terasa Bolt Tower, která je nastavena na vysokou pec v Dolních Vítkovicích. Tam se snad podíváme příště.      

Po rychlém občerstvení v centru města jsme pokračovali prozkoumat průmyslovou historii tohoto města, a proto jsme nemohli vynechat prohlídku Dolu Michal, který se nachází v městské čtvrti Michálkovice. Surové prostory vypadají tak, jako kdyby je horníci nikdy neopustili, jako kdyby byli právě v podzemí a rubali uhlí. Mohli jsme si zde prohlédnout například řetízkovou šatnu, která fungovala tak, že si havíři pověsili civilní oděv na věšák a systémem řetízků jej vyvezli ke stropu místnosti. Dalším prostorem byla výdejna svačin nebo takzvaná „lampovna“, kde horníci fasovali svítilny. Důl Michal byl vyhlouben už v polovině 19. století a byl ukázkou vyspělosti techniky.      

V blízkosti dolu je Zoologická zahrada a botanický park, které jsme si také chtěli prohlédnout, ale bohužel kvůli silnému větru se v odpoledních hodinách pro návštěvníky zahrada uzavřela. A my tím pádem zůstali za branami. Budeme jí muset tedy navštívit někdy jindy.

Mgr. Hana Gureňová a turistický kroužek

Hudební aplikace

Deváťáci dostali v hudební výchově netradiční úkol: seznámit své spolužáky s vybranou hudební aplikací. Zajímá Vás, čím se takové hudební aplikace mohou zabývat? Znáte jen přehrávače hudby? Rozšiřte si obzor a podívejte se na naše malé představení světa hudby z trochu jiného pohledu - přes mobilní telefon. (Mgr. Klára Stojaspalová)

Ztracená princezna

Kdysi dávno žila, byla jedna princezna a ta měla dvě sestry. Byla z nich nejmladší a nejodvážnější. Jednou ráno se probudila a slyšela podivný povyk, křičení a hrůzu.

„Princezno, princezno! Vstávejte! Už je ráno.“ Princezna viděla, že její služka je nezvykle vyděšená.

„Mám pro vás smutnou zprávu. Vaše sestry zmizely.“

„Cože? To není možné!“ Rozplakala se a vyběhla z hradu ven. Zastavila se až na louce. Rostly tam nádherné kytky. Kouzlo rozkvetlé louky ji tak utěšilo, že se dala do zpěvu:

„Lá, lá, lá, ať roste fiala,

vezmu si deštníček,

utrhnu polníček,

zazpívám pam, pam, pam,

ať roste tulipán…“

A tak zpívala dál a dál, až najednou začalo pršet a princezna se utíkala schovat do lesa. V lese byla za chvíli úplná tma, že princezna neviděla na krok. Za chvíli se ale v dálce objevilo modré světélko, pak druhé a za ním třetí. Nakonec jich napočítala sedm. Princezna se udiveně vydala za nimi. Když se k nim blížila, začalo se postupně rozjasňovat. Když chňapla po bludičce, kterou už měla nadosah, propadla se do bažiny.

Najednou se ozvalo: „Brekeké, a už tě tu mám k večeři.

Usmažím tě na pánvi,

K tomu si dám dvě kávy.

Křup, dup, ratata,

Pojď ke mně za vrata…

Byl to vodník a milou princeznu stáhl do svého doupěte. Chtěl její dušičku uvěznit v hrnečku a pak ji vypustit do bažiny, aby se z ní stala další bludička. Princezna v hrníčku slyšela, jak i její sestry, uvězněné v jiných hrníčcích, volají o pomoc.

Už, už se blížila chvíle, kdy se z nich měly stát bludičky, když v tom přiletěla víla. V mžiku popadla všechny hrníčky a pronesla zaklínadlo:

„Vodníku, ty potvoro,

ty zelená bramboro,

zaklínám tě spoustou vod,

ať se nic nestane škod,

praštím ti do hlavy míč,

ať už jsi pryč.“

Odnesla princezny zpátky do zámku. Za hranicí lesa přestalo kouzlo účinkovat a z dušiček se staly opět princezny.

A les už není tak temný a škaredý, je z něho nádherný palouček, na který princezny chodí na procházku. A jestli neumřeli, žijí všichni šťastně ještě dnes.

Anja,  5. ročník ( s Mgr. Jitkou Machalovou)

Rozmanitost přírody

V přírodovědě se na online hodinách věnujeme rostlinám. Podle místa, kde rostou, dělíme je na plané, užitkové a okrasné. Mezi okrasné rostliny patří pokojovky. A víme vůbec, co nám to doma roste? Umíme květiny kolem sebe pojmenovat? Žáci si měli vybrat právě tu květinu, kterou pěstují doma a nakreslit ji či namalovat. Poznáte, co zdobí jejich příbytky? 

- Mgr. Marie Ševčíková

Moje vysněná práce

Image

Rozhovor s učitelkou v mateřské škole Kristýnou Provodovskou

Je to tvoje vysněná práce?
Já jsem už zkusila pár prací v mém oboru. A teď jsem poprvé nastoupila do školky a ano, je
to moje vysněná práce. Vedu i takový kroužek, kde pracuju s dětmi už asi pět let, takže mám už
nějakou tu praxi a velice mě to baví.

Co tě na téhle práci baví nejvíc?
Ta různorodost. Děti mají každý den jinou náladu, rády si povídají a
dozvím se třeba i to, co nechci. :-) Je s nimi prostě zábava.
Nejkrásnější je ten úsměv dětských očí. 

Není to s dětmi někdy těžké?
Někdy ano. Samozřejmě jim musím umět vysvětlit, když se něco prostě nesmí, ale když víš jak na ně, tak
si myslím, že to až tak složité není.

Jaké jsou tvoje koníčky?
Ráda zpívám, tancuju, hraju na housle, sportuju.

Co děláš, když děti neposlouchají?
Já se snažím na ně nekřičet, ale vysvětlit jim, proč to nesmí dělat.

Máš s nimi nějaký veselý zážitek? Myslím si, že každý den se stane něco veselého.

- Nikola Křeháčková, 9. ročník

Galerie

Výtvarné práce žáků ZŠ pod vedením Mgr. Pavlíny Majerové

Sedmáci se v češtině začali učit nový slohový útvar - líčení, tedy subjektivní popis. Hned po získání prvotních informací si zkusili za domácí úkol krátký text napsat, a to u okna svého pokoje. (Zkuste si to taky: Podívejte se ven, ztište se, pomalu dýchejte a nechte na sebe ten pohled působit, vnímejte ho všemi smysly, ale na chvilku zapomeňte na zrak. Zamyslete se nad tím, jak na vás příroda venku působí, jak se cítíte, jakou máte náladu, dejte prostor vlastní fantazii...)
Práce sice nakonec vznikaly spíše o přestávkách ve školních lavicích, ale výsledky byly nad očekávání vydařené. Jednu zvláště povedenou práci si můžete přečíst sami. 
 
Mgr. Klára Stojaspalová

Pohled z okna

Při pohledu z okna mého pokoje, se cítím velmi uvolněně. Vždy, když se
necítím dobře, funguje pohled z okna jako lék.
Právě teď se venku třpytí kapky rosy blyštící se jako diamanty, na které
svítí ranní východ slunce. V tomhle ročním období každé ráno pilné včelky
vstávají časně, aby opylovaly ranní louku. Nad loukou se blyští také les krásně
zelený jako emeraldy. Když je obloha zamračená, šedá jako popel a vypadá
ospale, cítím se i já unaveně, bez nálady a nic mě nebaví.
Občas tudy chodím na procházky se psem a cítím se pozitivně, jako bych
byl v ráji, v ráji, ze kterého není cesty ven. Zkrátka lepší lék na nervozitu nebo
ospalost, prostě vše co člověku nedělá dobře, neexistuje.

Miloš Čačík, 7. ročník

Život na farmě

Poznal jsem život na farmě z pohledu zvířat, hlavně prasat. Prasata se tam měla jako „prasata v žitě“. Něco takového měla v korytech opravdu nasypané a jedla tak, že si v tom vesele podupávala. Pak zašla do lázní s kvalitním černým bahýnkem, asi dovoz z Piešťan. Zajímavé, že prasata si dělají pleťovou masku všechna, i samci, moc si to užívají. Taky bych to zkusil. Když to prasatům funguje proti parazitům, třeba mě to ochrání před komáry. Prasata (kanci) se mezi sebou perou kvůli jídlu a samičkám, jako lidští samci. Rozdíl je u samic, bachyně jsou v pohodě. Děti a selátka jsou v podstatě stejná, kvičí a běhají, jen na rozdíl od dětí, selátka do bláta nejdou. Jsou podivná, já bych si tam vlezl hned.

Prasečí život

prasePrasečí život je půvab sám.
To vám potvrdí prase každé.
S maskou z bláta jsi vždy elegán,
břicho plné, čerstvý vzduch. „Vzkaž kde?!

Kde je to místo vysněné?!“
Ptám se prasete, co má štěstí.
„Jen o biofarmách jdou zvěsti,
že pro ráj - podmínky splněné.“

Prase kladně zachrochtá: „Chrochty!
To bývalo kdysi všude, kví.
Jen o našich farmách našinec ví -
i dnes blátem zní odvěké čochty!“
(Věnováno Horňácké farmě.)

Dominik Bartoník, IV žák

 

skolni casopis2019 krajskolni casopisskolni casopis2017 kraj

logo skoly snapisem© 2020 Vydává: Školy Březová - střední odborná škola, základní škola a mateřská škola, Březová, okres Uherské Hradiště.
Šéfredaktor: Jana Buryanová, e-mail: papjerky@gmail.com

www.skolybrezova.eu